„Snažíme se pořád vyvíjet,“ tvrdí Simple Plan

Simple Plan patří bez debat mezi nejpopulárnější kapely současnosti, což potvrdil i vysoký zájem o jejich nedávné vystoupení v Praze. Ani my jsme neodolali možnosti vidět skupinu v akci a při té příležitosti jsme vyzpovídali kytaristu Sebastiana Lefebvra a bubeníka Chucka Cormeau, kteří se s námi podělili například o pocity z nové desky nebo nedávno ukončeného evropského turné a zároveň přidali i něco ze svých hokejových znalostí:

V České republice jste nyní poprvé, co jste si stihli prohlédnout v Praze?
Sebastian: Jo, poprvé!

Chuck: Ráno jsem vstával docela brzo a šel jsem na obchůzku. Byl jsem na Pražském hradě, viděl jsem tu velkou katedrálu. Zevnitř je opravdu nádherná a obrovská. Samozřejmě jsem šel na Karlův most a Staré město, kde jsem viděl kostel, jak se tomu říká, s těmi hodinami. Tohle jsem stihl. Šel jsem na věž a pozoroval panorama, je to opravdu krásné město.

Koukám, že jsi stihl skoro všechno.
Sebastian: Jo, víceméně to zvládl.

Chuck: Byl jsem všude, spěchal jsem. Přesto to bylo fajn. Upřímně je to nádherné město, ale je tu strašně moc turistů. Je to šílené a přitom je neděle. Jsem tu poprvé a chtěl bych se ještě někdy vrátit zpátky. Posledně jsme byli ve Vídni, takže jsme se pokaždé dostávali o něco blíž. Německo, Vídeň a konečně jsme tu a jsem si jistý, že se vrátíme. Je to největší show celého turné. Rozhodně se těšíme.

Sebastian: Poslední koncert, největší koncert, bude to dobrý.

Jak jste říkali, je to poslední vystoupení vašeho turné. Jaké to doteď bylo, máte nějaké neobvyklé zážitky?
Sebastian: Je to hodně podařené turné. Největší jaké jsme kdy v Evropě jeli a každý koncert byl vyprodaný, fanoušci jsou skvělí. Když jsme před dvěmi nebo třemi dny hráli v Paříži, byla to ta nejžhavější show, jakou jsme kdy odehráli. Všichni byli mokří od vrchu dolů. Některý lidi v davu omdlévali, protože tam bylo takové horko, takže je museli odvádět na ambulanci.

Chuck: Bylo to vážně super turné. Dostali jsme se ze zasněženého Finska až k dnešním 22 stupňům. Počasí je každý den šílené a je pěkný, že se všechny koncerty vyprodaly, takže to byla dobrá zkušenost.

Nyní jste tedy v Evropě a jedete turné, ale původem jste z Montrealu, který je poblázněný hokejem. Co říkáte na místní Canadiens, nelitujete trochu, že jim nemůžete osobně fandit v jejich současném tažení play-off? (rozhovor vznikal v době, kdy Montreal Canadiens bojovali o vítězství ve Stanleyově poháru)
Sebastian: Jasně, my se koukáme na počítači. On má takovej šikovnej přístroj, jmenuje se to slim-box, díky tomu se může dívat na vlastní televizi přes svůj počítač, tak zůstáváme vzhůru.

Chuck: Jo, zůstáváme vzhůru a díváme se na zápasy. Je to docela pohoda. A v montrealském týmu hrají Tomáš Plekanec a Roman Hamrlík z Česka a dlouhou dobu jsme měli Martina Ručinského, takže spousta skvělých českých hráčů. V Rangers jsou samozřejmě Jágr se Strakou.

Sebastian: Má přehled.

Když už jsme u toho, koho tipujete na vítězství na letošním mistrovství světa? (rozhovor vznikal před začátkem mistrovství světa v ledním hokeji)
Chuck: Vždycky vyhráváme my. Mám však pocit, že jste Kanadu porazili asi před třemi lety, což bylo docela překvapení. Tak možná tento rok zase.

Spousta severoamerických skupin tvrdí, že evropské koncerty jsou jiné než v zámoří.
Sebastian: Jazyk samozřejmě vytváří menší rozdíl. Jasnější to však je, když přijedete do zemí jako jsou Španělsko nebo Itálie. To jsou románské země a lidé opravdu šílí. Běhají za vámi, aby ukradli vaše triko. Kvůli tomuhle je to hodně bláznivé.

Chuck: Myslím, že se to ukáže, když hrajete velké festivaly. My nemáme Rock im Park, Rock am Ring nebo Reading a Leeds. Je to mnohem větší než to, co máme ve Státech. Sto, padesát tisíc lidí, to nemáte každý den, takže je to vždy strašně parádní. Mám pocit, že lidi budou opravdu bláznit. Nemají tolik koncertů jako Londýn nebo Paříž, takže jsem si jistý, že když někdo zavítá do města, budou mít spoustu energie a budou dovádět, správně?

Sebastian: Mám dobrý pocit z dneška. Cítím, že to bude nejlepší koncert celého turné.

V minulosti jste však hrávali i v malých klubech, nestýská se vám po těch časech, kdy jste hráli jenom pro pár lidí, které ty hudba opravdu zajímala?
Sebastian: Hráli jsme v malých klubech, velkých klubech. Měli jsme vlastně možnost zažít to i během tohoto turné. To je právě zábavné na naší kapele. Cestujeme, hrajeme ve velkých halách, jezdíme do Evropy na opravdu velké festivaly nebo občas do malých klubů. Když jsme byli v Belgii, hráli jsme pro šest set lidí, skutečně malý klub. Občas hrajete pro dva tisíce lidí, občas pro deset tisíc. Hodně záleží na tom, kde jsme. Takže se dostaneme ke všemu.

Chuck: Před několika měsíci jsme hráli v Londýně, kde jsme měli tři vystoupení během jednoho dne. Hráli jsme v pravé poledne pro dvě stovky lidí, takže to byla taková bláznivá punk-rocková neděle.

Sebastian: Bylo to hodně povedené, ale myslím si, že jako muzikant a jako kapela, když píšete hudbu, chcete, aby vás slyšelo co nejvíc lidí. Takže ideální pohled je jako dnes, kdy tu je asi čtyři a půl nebo pět tisíc lidí. Neexistuje nic podobného, protože s vámi zpívají a skáčou na vaše písně, což ve vás vyvolává silné emoce. Mám rád oboje.

Většinu fanoušků jste si získali hraním jednoduchého pop-punku. Nyní však tvrdíte, že vaše nové album je jiné než ty předešlé. Čeho jste tím chtěli dosáhnout?
Sebastian: Vyvíjet se jako kapela a zůstat relevantní v dnešní hudební scéně. Myslím si, že když budete dělat tu stejnou desku pořád a pořád dokola, fanoušci se začnou nudit a je to nudné i pro samotnou kapelu. Takže je pro nás důležité neustále růst a vnášet nové věci do naší hudby, aniž bychom samozřejmě ztráceli to, co nás děla takovými, jací jsme.

Chuck: Chtěli jsme jít do rizika a udělat něco nového a zábavného. Nebýt pořád tou stejnou skupinou, jak říkal Sebastian, a to jsme přesně dokázali. Jsem na to opravdu pyšný. Mám pocit, že se to úžasně vydařilo. Stále to však má pop-punkové prvky, pořád stejně velké melodie, pořádné kytary a bicí a rychlé songy, ale je u toho i malá zápletka. Je to taková malá věc, kterou jsme přidali.

Máte pocit, že jste se změnili dost, abyste nalákali nové fanoušky? Já osobně si myslím, že ta změna nebyla nějak významná a určitě jste se mohli vydat někam dál…
Sebastian: Jasně, ale nechtěli jsme se obracet o 180 stupňů. Museli jsme si na to zvyknout tím, že vyzkoušíme něco jiného na polovině desky a druhou část budeme mít stále hodně rockovou. Možná na příštím albu půjdeme ještě dál v jednom směru, nebo se chytíme úplně něčeho jiného a budeme se řídit tím.

Chuck: Mám pocit, že je tu spousta nových lidí, kteří se pomalu dostávají ke kapele. Na každém koncertě se ptáme, kdo byl na naší show už někdy dříve, a hodně lidí odpovídá, že je to pro ně poprvé, takže je fajn vidět přicházet nové lidi. Jako skupina chcete vždy růst a oslovovat nové lidi, ale snad s námi zůstanou i ti starší fanoušci. Uvidíme, co se stane. Je to v podstatě mimo naši kontrolu. Když si to lidé poslechnou a bude se jim to líbit, tak potom přijdou na vystoupení a to je dobře. To neovlivníte. Je to o tom, jak lidé reagují na hudbu.

Před samotným nahráváním jste měli pauzu, čím to?
Chuck: Hodně krátkou pauzu. Přibližně měsíc volna, to je všechno. Potom jsme začali psát a to zabralo spoustu času. Proto je taková obrovská pauza mezi těmi deskami. Zároveň jsme taky byli s druhým albem dva roky na turné, takže se to nasčítá, a potom jsme asi rok psali tuhle desku a následně jsme šli do studia.

Sebastian: Byla to práce, pokoušeli jsme se psát a chci říct, že si přeju, aby to bývala byla pauza.

Chuck: Byla to přestávka od koncertování, nebylo to přerušení práce kapely.

Žádnou pauzu v dohlednu ani neplánujete?
Sebastian: Teď pojedeme asi rok a půl dlouhé turné a potom uvidíme, jak na tom budeme. Možná půjdeme rovnou do studia a budeme mít spoustu nápadů a množství skvělých songů., kdo ví.

Chuck: Myslím si, že tohle naplánovat nemůžete a uvidíme, jak se po tom všem budeme cítit. Nyní je správná doba na cestování a hraní velkých koncertů a turné. Jedeme do Austrálie, Japonska, potom se vracíme do Kanady, Spojených států a zase několikrát do Evropy, takže máme spoustu skvělých plánů. Už plánujeme na Vánoce a po Vánocích, takže v současné době se soustředíme na tohle a uvidíme, co se stane, kdo ví.

Pojďme se podívat na hudební průmysl. Můžeme pozorovat, že se dějí určité změny. Prodeje desek klesají a kapely musí vymýšlet nové věci, aby se udrželi v chodu. Co vaše skupina, jak se přizpůsobujete vy?
Chuck: Dnes záleží na tom, na čem záleželo už předtím. Dělat dobrou hudbu a potom si lidé, a už si ji koupí nebo stáhnout, poslechnou vaši kapelu a stanou se vašimi fanoušky a přijdou na koncert nebo si třeba koupí triko. Realita hudebního průmyslu je taková, že prodáváte muziku a ta musí být dobrá. O tom to celé je. Myslím si, že dnes je to celé o skladbách, o tom jak hrajete na živo. Pro nás platí, že koncertujeme víc než kdy dřív. Jezdíme hrát všude a to pro nás bude platit vždy. Bez ohledu na to, jestli prodáváme desky, budeme vždy schopni vystoupit a zahrát. Myslím si, že jako koncertová skupina se věnujeme hodně tomu, abychom hráli opravdu dobře. Snažíme se o to, abyste si říkali: „To bylo hodně dobrý, byla to zábava,“ když odcházíte po naši show. Na to klademe největší důraz.

Sebastian: I když si nahrávací průmysl nevede úplně nejlíp, hudbě obecně se daří. Je tu víc kapel než kdy dřív. S internetem získáváte přístup, každý má ipod nebo cd přehrávač, takže všichni v dnešní době poslouchají muziku.

Chuck: Snažíme se taky být interaktivnější na naších webových stránkách. Vždy jsme se jim věnovali, ale nyní tomu dáváme ještě víc s našimi vlogy, blogy a snahou o vzájemný kontakt s fanoušky. Sledujeme, co se děje.

Pro nás Evropany jsou Kanada a Spojené státy jednou velkou hudební scénou. Jak vy sami vnímáte případný rozdíl mezi těmito zeměmi?
Seb: Lidé v Kanadě jsou o trochu liberálnější, otevřenější.

Chuck: Především mám pocit, že Montreal, odkud pocházíme, má jakoby severoamerickou náladu, ale i hodně evropské atmosféry. Je to město se spoustou kultury a množstvím dobrého jídla. Dobrá kombinace starého a nového světa. To je, myslím si, rozdíl oproti ostatním městům v Americe. Máme to nejlepší z obou světů. Je tu rozdíl v tom, že lidé jsou daleko uvolněnější, je tu méně násilí. A samozřejmě dobrý hokej, což v Americe tolik neplatí.

Měl jsem na mysli spíš rozdíl mezi americkou a kanadskou hudební scénou…
Sebastian: Stále víc přestává záležet na tom, odkud jste. Hodně lidí jenom zaznamenává, že spousta dobrých kapel je taky z Kanady. Nám se daří. Jsou tu samozřejmě Nickelback nebo Billy Talent, kteří jsou skvělí.

Kdybyste si měli vybrat píseň, jejíž cover byste měli nahrát, která by to byla?
Chuck: Chci udělat cover Flo Rida – Low

Sebastian: To by však znamenalo, že Pierre bude muset rapovat. Já jsem spíš přemýšlel o Homecoming od Kanye West, ale my moc nehrajeme na piáno a Pierre by zase musel rapovat. Nevím, jestli by to zvládl.

Chuck: Já osobně bych chtěl předělat Fergie, ale v punk-rockovém duchu. Rychlejší by to bylo opravdu dobrý.

Sebastian: Nebo skladbu od Foo Fighters. Ti jsou vždycky fajn.

Uvažujete o nějakém francouzském songu? Nebo dokonce francouzské desce?
Sebastian: Nejsme proti tomu, ale vždy jsme vyrůstali při poslechu anglické hudby, takže nám to tak přijde přirozené a pro rockovou hudbu s našimi plány na její vyvážení do světa pasuje Angličtina daleko víc. Francouzský cover by však byl fajn. Jeden jsme dělali na pódiu v Paříži, odzpívali jsme skladbu ve francouzštině. (oba začnou mluvit mezi sebou francouzsky a smějí se) Omlouváme se.

Jaká byla nejbláznivější demonstrace něčí oddanosti k vaší kapele?
Chuck: Ve Velké Británii jsme potkali tuhle holku, která měla vytetovaných našich pět obličejů na hrudi pod krkem s našimi podpisy hned vedle a velkým nápisem Simple Plan. Je spousta fanoušků, kteří si nechávají dělat tetování. Jeden kluk má tetování Simple Plan na vnitřní straně rtu. To je dost šílený. Tetování je nejvýš z toho, co můžete udělat. Lidi taky hodně cestují. Jeden chlápek navštívil sto koncertů Simple Plan, což je docela hodně. Cestoval po celém světě, aby nás viděl, takže to je bláznivý.

Teď už jenom jestli chcete něco podotknout na závěr?
Sebastian: Jasně! Jsme tu poprvé…

Chuck: Omlouváme se, že to trvalo tak dlouho.

Sebastian: Já vím, já vím, ale určitě se vrátíme, takže doufám, že si užijete dnešní show.

Chuck: Díky za uskutečnění největší zastávky našeho turné, ceníme si toho a brzy se s vámi uvidíme.